Po anexi Golanských výšin Izraelem se mnoho arabských rodin rozhodlo opustit krajinu, čímž začalo osídlení židovským obyvatelstvem. Kromě židů a arabů zde žijí ještě drúzi. Je to kmen původních obyvatel Golan. Odhaduje se, že na území Izraele žije asi 120 000 drúzů. Dokonce v letech 1921 – 1936 měli svůj autonomní stát, který se nacházel v syrské oblasti Džabal ad-Durúz. Jsou považováni za sektu šiítského islámu, ale mnoho muslimů je neuznává. Věří v převtělování duší a na svou víru nikoho neobracejí. Je dokonce nemožné na jejich víru konvertovat. V horské osadě Madždal Šams je jejich přítomnost asi nejvíce citelná. Tohle malé městečko s 10 600 obyvateli se nachází v nadmořské výšce 1 170 m.n.m. a bylo založené roku 1595. V minulosti bylo jedním z center drúzkého povstání proti francouzské vládě v Sýrii roku 1925. Na sever od Madžal Šarms vás cesta dopraví na jediné lyžařské středisko v Izraeli “Ski resort Mt. Hermon“, které připomíná evropská střediska před 20 lety nejenom technickým zabezpečením, ale i oblečením lyžařů a snowboardistů. Jak říkají místní – Jeans style.
Ve středisku je zřízená stanice horské záchranné služby, restaurace, půjčovna lyží a snowboardů a také lyžařská a snowboardová škola. Základní stanice je vybudována v nadmořské výšce 1600 m.n.m. a její vrchní stanice vede až do 2040 m.n.m.
Je tady 14 upravovaných sjezdovek a na vrchol vás vyveze jeden z 8 vleků. Sezóna v lyžařském středisku Mt. Hermon trvá 2 – 3 měsíce. Já jsem se sem dostavil v první den otevření střediska a to přesně 27. 1. 2018. Kromě mě sem přišlo asi 14 000 návštěvníků z různých koutů Izraele, což je na 16 kilometrů sjezdovek víc než dost. Pozitivní je, že polovina lidí sem přišla sáňkovat, stavět sněhuláky nebo si jen tak vychutnávat zasněženou krajinu. I přesto byly sjezdovky dosti přeplněné. Asi nejvíc práce ve středisku mají členové horské záchranné služby. Málo lidí má zkušenosti s lyžováním, ale na druhou stranu je potřebné podotknut, že odvaha místním lyžařům rozhodně nechybí. I s tak slabými znalostmi lyžovaní se nebojí pouštět střemhlav dolů. S brzděním si asi nikdo těžkou hlavu nedělá. Situaci na sjezdovkách v Izraelském středisku Mt. Hermon perfektně vystihuje tento obrázek:
Jak jsem už vzpomínal, do střediska jsem se dostal v první den jeho otevření a to na žádost místní snowboardové školy. Jelikož pracuji jako snowboardový lektor, bylo mi umožněno být první na svahu. Byl jsem dost překvapený, jak početná je snowboardová scéna v Izraeli i přesto, že sezóna ve středisku Mt. Hermon je poměrně krátká. Po pár měsících už po sněhu není ani stopy. Okamžitě potom jak zmizí poslední sníh, místní snowboardisté začnou voskovat surfy a přemisťují se na západ k pobřeží.
Freeride ve středisku je dost omezený. Na jednu stranu sněhová pokrývka nesahá až do nížin a na stranu druhou, jak mi řekl šéf instruktor místní školy “dávej si pozor, abys nezajel na druhou stranu kopce, tam už je Sýrie a je dost pravděpodobné, že by ses odtamtud už nevrátil“. No povzbudivá slova, avšak žádné z těchto omezení mi nebránilo užit si čerstvě napadaný sníh.
Všudypřítomná armáda mi však jeho slova neustále připomínala. Bylo úplně běžné potkat na sjezdovce snipera zabaleného v kamufláži a s lyžemi na nohách. Ve středisku je totiž vojenská základna a po 18 hodině je do střediska přísný zákaz vstupu. Já jen doufám, že situace na blízkém východě bude i v budoucnosti bezpečná, abych se mohl vrátit zpět na toto magické pohoří.
Stráž na dolní stanici lanovky Sion z velké části tvořili mladí muži, kteří vykonávali povinnou základní vojenskou službu. Ta je v Izraeli pro muže povinná a to až na tři roky. Dokonce se tato povinnost vztahuje i na něžné pohlaví. Ženy ale musí své vlasti sloužit jen dva roky. Navzdory početné přítomnosti armády byla atmosféra ve středisku velmi pozitivní. Ještě vychytat ty kilometrové kolony každé ráno při příchodu do střediska a bude to na místní poměry víc jak dobré. Pokud se někdo z Vás chystá do Golanských výšin, poradil bych dopředu si zjistit, jaká je bezpečnostní situace. Zároveň se připravte na důkladné kontroly, ať už na letišti nebo na kontrolních stanovištích, kterým se na cestě do Golan z letiště určitě nevyhnete.
